Historie pedikúry

Pravidelná péče o tělo má svou dávnou tradici. 
Již 15 tisíc let před Kristem používal pračlověk malé hrubé mušle, které mu posloužily k tvarování nehtů a lávové kameny (známé pod pojmem pemza), k vyhlazení tvrdé kůže na rukou i nohou.

Hygienická očista těla nebyla rozšířená mezi všechen lid, ale byla výsadou pouze určitých vrstev.
Ve starověkém Římě a Řecku měla hygiena těla vysokou úroveň.
Oblíbeným místem očisty, odpočinku a zábavy se staly lázně. Úroveň hygieny, ale i odívání a obouvání ve středověku byla nízká.
Závadná obuv zhoršovala anatomicky tvar nohy a poškozovala její funkci. Lazebníci a ranhojiči věnovali zvýšenou péči nohám.
Používali léčebné koupele s přísadami bylin, solí a odvarů.
Na přelomu 19. století se ve Francii, v Německu, začala rozvíjet léčebná péče o lidskou nohu.
Ve městech se objevovaly živnosti zabývající se péči o nohy.